V dalších čtyřech sezónách hráli sice šumperští hokejisté na špici krajského přeboru, ale ani v jednom případě se jim soutěž nepodařilo vyhrát. Až v sezóně 1984/85 se TJ Stadión Šumperk stal přeborníkem kraje a postoupil do kvalifikace o 2. NHL s Baníkem Hodonín. V té se ale týmu z podhůří Jeseníků nedařilo a oba zápasy prohrál (2:5, 1:4). 

V dalším ročníku Šumperk opět ovládl krajský přebor a s velkým náskokem jej vyhrál. Bohužel opět nezvládl kvalifikaci, když tentokrát nestačil na Žďár nad Sázavou. 

Po této sezóně hrozila mužstvu velmi reálná hrozba rozpadnutí, protože díky nekoncepční práci funkcionářů se k tréninkům scházelo zhruba 5 - 8 hráčů a hráči se v minimálním počtu scházeli i k utkáním. Vedení TJ se však během sezóny podařilo klub doplnit o hráče z dorostu (v několika utkáních naskočil na led pozdější olympijský vítěz - sedmnáctiletý Jiří Dopita) nebo okolních klubů a Stadión opět mohl bojovat o nejvyšší příčky.  

Marná snaha klubu o postup přinesla další neúspěch - tentokrát pro změnu přehrál náš celek tým Zbrojovky Vsetín, což byl paradoxně jejich první krok k obrovským úspěchům na přelomu tisíciletí. 

Šumperk se konečně dočkal v sezóně 1987/88, kdy „žlutomodří" konečně prolomili bránu kvalifikace a odnesla to Třebíč. Jenže několikaleté úsilí vyústilo jen v jedinou sezónu v druhé lize a nadešel tvrdý pád zpět do přeboru. 

Rok co rok nás poté předháněli v postupu týmy Frýdku-Místku, Krnova, Šternberka, Nového Jičína a Orlové.