1931-1938

Začátky českého hokeje byly v Šumperku velmi svízelné. Vyspělí bruslaři navštěvovali kluziště Eislaufveirenu, kde poznali základní taje hokejové hry při sledování a občasné účasti dvou československých reprezentantů Heinze a Materny, kteří v Šumperku navštěvovali německou průmyslovou školu. Navíc mezinárodní úspěchy pražského LTC podněcovaly zájem mládeže (Nezbeda, Sadila, Vykydal, Nepožitek, Mazal, Pokorný, Tomek, Smrčka, Hanousek aj.) do té míry, že se roku 1931 sdružila do hokejového kroužku, který upravoval hrací plochu rybníku Šenkes. K nízkým mantinelům z dusaného polévaného sněhu, zhotovil zámečník Pokorný kovové trubkové branky a pilná příprava byla zahájena. Časté sněhové přívaly a s tím spojený velmi pracný úklid, tlumily brzy elán, takže se dávala přednost utkáním na cizích hřištích. Po dvou letech, během nichž bylo sehráno několik přátelských zápasů (např. v Zábřehu či Rudě nad Moravou) a po Nezbedově odchodu k oddílu ČSS Olomouc se kroužek rozpadl.

K znovuzrození hokeje došlo v lednu 1935, když Sokol připravil na tenisových dvorcích kluziště pro mládež. Pod vedením V. Mangla (Pozdějšího hráče Slavie Praha) obnovili hokejisté svoji činnost. V zahajovacím utkání v lednu 1935 zdolali šumperští hokejisté (Mangl, Dvořák, Nepožitek, Pokorný, Holínek, Musil, Mazal aj.) Sokol Zábřeh. Následovala další řada zápasů na domácích i cizích kluzištích (Zábřeh, Ruda, Litovel), dokud události roku 1938 nezazpívaly labutí píseň.

1945-1966
Bezprostředně po osvobození Československa založili příznivci ledního hokeje při TJ Železničáři Šumperk hokejový oddíl. První kroky oddílu řídili činovníci Lachman, Sedlák, Zdeněk Šubrt za pomoci mnoha dalších obětavců. Základ družstva tvořili studenti průmyslové školy železniční a několik nadšenců, kteří kouzlu tohoto sportu podlehli již ve svých bývalých domovech. Na ledě se objevili první hráči: Nepožitek, Pokorný, Gruber, Slavík, Hruban, dr. Mangl, z mladších Novák, Zd. Holouš, Molínek, Dezort, Pospíšil, Sochůrek, Janeček, Rychlík, Láznička, Skoták, Kopta, Cimfl. Družstvo později doplnili vlastní odchovanci oddílu.

Již v roce 1948 dosahuje šumperský hokej jednoho z prvních vrcholů v historii. Do města si klub sezval mnohem silnější soupeře a s nimi uhrál i spoustu dobrých výsledků, například s pražskou Spartou prohrál 4:8 a s Prostějovem 2:4. Hokejová utkání se hrála na přírodním kluzišti, které neslo název „Střelnice" a kam si našlo cestu i 2000 diváků. O led se v té době staral odborník pan Balcar, jenž ve svém oboru patřil mezi nejuznávanější ledmistry v zemi.

Šumperk se ale radoval z úspěchů jen pět let. V roce 1953 dochází k reorganizaci a Šumperk se tak může „pochlubit" hned dvojicí hokejových klubů - DSO Baník Šumperk a DSO Lokomotiva Šumperk. Rivalita ve městě v následujícím období rostla neúměrně se snahou konstruktivně vést klub a tak se stalo, že v roce 1960 přišlo město o hokej úplně. Po několik let nebylo v Šumperku slyšet zvuk puku padajícího na led při úvodním bully a toto období zůstane navždy zapsáno černým písmem v kronice tohoto sportu ve městě. Byl to ovšem opět zájem veřejnosti o nejpopulárnější sport v širokém okolí, jenž donutil společně s růstem okresního města tělovýchovné jednotě zamyslet se, jak vrátit lední hokej do Šumperka. Začíná se i proslýchat, že se chystá stavba zimního stadiónu, a tak se po dlouhém jednání v roce 1966 obnovuje činnost TJ Lokomotivy Šumperk. Vzhledem k faktu, že se muselo s budováním týmu začít zcela od začátku, se většina zájmu upírá na mládežnickou základnu.